Kde si vybrat.. ?

Výběr toho správného potkánka není tak snadná záležitost, jak by se mohlo na první pohled zdát. To platí samozřejmě v případě, že o svém novém příteli máme už nějakou základní představu. Všichni se ale určitě schodneme alespoň na jednom společném požadavku, a tím je perfektní zdravotní stav. Bohužel miminka kupovaná ve zverimexech se zřídkakdy nacházejí v ucházející kondici a to hlavně proto, že bývají často tzv. „odtržená “, což znamená , že se nenechají u maminy tak dlouho, jak je třeba pro jejich správný vývoj. Příčinou je hlavně fakt, že tato zvířátka jsou u nás zatím chována převážně jako krmná, a tudíž „ chovatel “ nedbá ani tak na kvalitu, jako na kvantitu.

Kromě zdravotního stavu, vinou procesů, kterými musí projít, než se do obchodu vůbec dostanou, tito potkánci strádají také v oblasti důvěry k lidem. Což se většinou později projeví na jejich celkové povaze. Zacházení s tímto druhem “ zboží “ bývá většinou dost nešetrné. V nejhorších případech mláďata brzy po převozech i přicházejí o život, což ale zase není pro prodejce taková ztráta. Vezmeme-li v potaz, že je chudší řádově o nějakých 10 Kč... Nutno samozřejmě podotknout, že ne všechny obchody se zvířátky jsou stejné a někteří majitelé v tomto směru podnikají z opravdové lásky ke zvířatům. Pokud jste po přečtení předešlých pár řádek „ zalaškovali “ z představou koupě miminka od soukromého registrovaného chovatele, HURÁ !

Jaké bonusy pro vás z této varianty vyplývají? Například to, že máte možnost vidět mrňouse třeba už týden po narození. Jsou většinou perfektně omazlená, jelikož je jim věnovaná opravdu velká péče a každý opravdový chovatel je hrdý i na to poslední mimčo pocházející z jeho chovu. Mimo to, povaha se dost přísně hodnotí při výstavách a soutěžích. Pokud budete mít zájem přímo o některou z variet, většina chovatelů plánuje krytí i na měsíce dopředu, máte pak mnohem větší šanci… Další ( a řekla bych z chovatelského hlediska nejdůležitější ) předností je, že znáte jeho původ. Maminu, ta»ku, babičky a prababičky, jejich barvy, variety, majitele, datumy narození a spoustu jiných informací, které jsou pro opravdový CHOV nezanedbatelné. Trochu ( víc ) genetiky do hlavy a jste schopní si PŘIBLIŽNĚ předpovědět, jakým vrhem vás který pár může obdařit. Pokud nastanou během chovu nějaké problémy ( nemoci, zvláštní chování ) pokud budete chtít vychovat vlastní mrňata, vytvořit chovnou skupinu, nebo jiné záležitosti, máte vždycky na koho se obrátit. Žádnému chovateli není lhostejné, kam jeho „ děti “ putují, jak se mají a jak bude nový majitel dodržovat pravidla chovu, kterými se on sám se svými zvířaty řídí…


A jsme doma...

Máme potkánka doma a mimino je samozřejmě totálně vyděšené. Z malého prostoru v přepravce, tmy, zvuků, pohybů a jiných věcí, které si my už vlastně vůbec neuvědomujeme. Pokud jste ho „zachránily“ ze zveríku, nebudu se ani zmiňovat o dalších možných hrůzných zážitcích, které mohly obohatit jeho zatím krátký život. V první řadě zkontrolujeme, zda máme v předem připravené kleci pítko z čerstvou vodou a mističku s jídlem.

Co se týče pítka, přesvěčte se, že pítko opravdu funguje. Prstem po»ukejte na konci sací trubičky do kuličky. Pokud pítkem nezačnou stoupat bublinky a voda nepoteče, zkuste ještě pootočit celým uzávěrem a to na obě strany. Některá pítka prostě nesmí být zcela utažená, nebo naopak tzv.„ natvrdo“. Proč, to je mi záhadou. Na některá ale bohužel nezapůsobíte ani touto fintou, pak není jiná možnost, než ho jít „omlátit o hlavu“ prodejci J ( nebo si ho nechat vyměnit ). Pokud zvolíte pro vodu v kleci nějakou nádobku vězte, že vynaloží neskutečné úsilí, aby mističku vylil do podestýlky. Pokud by to z nějakého důvodu nešlo, tak Vám do ní mimino během jedné noci ( šikovnější i dřív ) nahází kilo hoblin a navrch to počůrá, aby to co nejvíc smrdělo.

Mističku doporučuji těžkou, nejlépe kameninovou, širokou a nízkou. Někteří jedinci se při dožadování dalšího přídělu nestydí plastikovými nádobkami strašlivě dlouho bubnovat o stěny. To se pak slitujete sami nad sebou a místo jednou denně budete svému mazlovi dopřávat pokaždé, když budete chtít mít klid. Nádobky k zavěšení jsou asi variantou úplně nejlepší.

Co dalšího nesmí chybět v novém příbytku? Přeci domeček! Někdy prostě není nálada na okukování. Znáte to, špatně se vyspíte (hlavně my holky ) a co pak na nás má kdo koukat…? Ale beze srandy. Domeček je důležitý nejen pro psychickou pohodu zvířátka, ale je také první překážkou průvanu. Ten je bohužel téměř v každém bytě jedním z nejnepříjemnějších nepřátel našich miláčků. I proto nemáme klec zcela jistě umístěnou na zemi… Mimochodem potkánci jsou převážně noční tvorové, takže v domečku budou trávit většinu dne, pokud neucítí, že se o ně zvenku jeví zájem.

Hračky a prolézačky doporučuji o to víc, čím míň budete mít na myšáka času. Potkánci jsou zvířátka poměrně aktivní ( jak jsme říkali hlavně v noci ) a tak je nenechte se nudit. Stejně dobře jako drahé a luxusně vypadající „ modýlky „ z obchodů poslouží rulička od toaletního papíru, silnější provazy visící klecí, různá patra ze zavěšených prkýnek atd.

Tzv. „ hamáček „ je poměrně novinka, i když to nevypadá jako vynález 21. století…. J Závěsná postýlka se opět nechá pořídit za stokorunky a nebo při troše času vlastnoručně vyrobit. Nejsnadnější způsob je asi čtverec látky ( doporučuji starý ručník, nebo prostě něco měkčího a pokud možno trochu přírodního ), do všech čtyř rohů velký zavírací špendlík a zavěsit. Hamák by neměl být napnutý jak prkno ale zároveň ani vyvěšený jako pytlík. Potkánek se v něm musí cítit příjemně, takže by se neměl po nastoupení do postýlky „sesypat „ na celkovou plochu 2 cm čtverečných a taky by měl být trochu schovaný. Jinak a» jsou potkysové čistotní jak chtějí, do postýlek si prostě čůrají, s tím se nedá nic dělat. Další důvod proč zvolit variantu „ udělej si sám „ a hamáček jednou týdně vyhodit. No, někdo je pere, ale já nevím, my je prostě vyhazujeme. A když jich takhle do jednoho koše hodíte třeba pět, jdete ten koš vynést třeba v deset večer a já klidně i nenamalovaná…

Jako podestýlku můžete zvolit klasicky hobliny, nebo kukuřičnou podestýlku, nebo různé papírové granule, kočičí granuláty které opravdu 100% sají a voní jako záchodové gely a možná i ještě jiné vymoženosti. My používáme hobliny a kupujeme takové, které moc nepráší. Dráždí to dýchací cesty a hlavně oči. Potkánci si jednou za čas rádi pořádně zahrabou, pokud je podestýlka moc prašná, nedělá to dobře ani vám, nebo třeba dětem v místnosti. To, jestli a jak moc budou hobliny prášit si zjistěte jednoduše sami, stačí s balíčkem pořádně zatřepat jedním směrem, dole se potom nejmenší částečky viditelně nahromadí. A pro citlivější „čumáčky„ si dnes můžeme vybrat s vůní jablečnou, citrónovou a možná i dalšími. Musím říct, že voní docela příjemně a zvířátka ten „smrad„ zřejmě vůbec neobtěžuje. Kukuřičná podestýlka je v mém okolí také velmi hojně používána, jenže protože asi naše mimina moc rozmazluji, nekupuji ji. Připadá mi tvrdá a ostrá. To vím přímo z vlastních zkušeností… Když šlápnu bosá na hoblinu, je to nebolestivé, když na kus kukuřičné granulky, je to bolestivé. Pro mě, jasné rozhodnutí. No a lisované papírové granule ( takové válečky ) nám zase nevyhovují z toho důvodu, že jsou velké asi jako potkaní tlapka. Představa, že jsem odkázaná žít na ploše plné hladkých válečků velkých jako moje noha…??? Ale hlavní důvod proč je nepoužíváme je jednodušší, špatně sají ( alespoň podle mě ). Mezi námi, jsou vyrobeny pro kočičky… to asi mluví za vše.